Archiv pro den: 17. 6. 2020

 1,137 Zhlédnuto

Maya Angelou jednou řekla, že předsudky jsou zátěží, která mate minulost, ohrožuje budoucnost a dělá přítomnost nepřístupnou. Nacházíme se teď v polovině června roku 2020; uprostřed globální pandemie. Ale pozornost světa se nyní upíná na krutou realitu rasismu ve Spojených státech amerických. Není to tak, že rasismus na světě se náhle vytvořil nebo vzrostl. Namísto toho současné události odstranily oponu a udělaly to, co tam vždy bylo, jak transparentní tak zřejmé… Odhalily společenské zranění, které se nikdy neuzdravilo.

Nejsem hluchá, abych nevěděla, že poslední osoba na světě, od které by teď lidé chtěli něco slyšet, je „bílá dívka”. Jsem tudíž rozpolcená mezi tímto vědomím a skutečností, že jako „mluvčí” toho, co je za hranicemi fyzické inkarnace (včetně druhu nebo rasy), můj hlas je nezbytnou složkou pro změnu.

Perspektiva, kterou v tomto článku s lidskou rasou budu sdílet, není populární perspektiva. Není to vzkaz, který zapadá do toho, o čem se hovoří v mainstreamu. Rozhodně není politicky korektní. Je to ale jediný způsob, jak ve skutečnosti ukončit rasismus.
Víme, že existují „rasističtí lidé”. Existují bílí rasisti. Existují policisté, kteří se zaměřují více na černochy, Hispánce a muslimy. Existují šéfové, kteří nechtějí zaměstnávat menšiny. Musíme se ale přestat zaměřovat na ně, protože naše schopnost, poznat, co s těmito lidmi mezi sebou dělat, závisí na naší schopnosti udělat něco jiného… Uvědomit si a přiznat si svůj vlastní rasismus a pracovat se zranitelností, která se pod ním nachází.

Většina lidí na planetě se nevnímají jako rasisti. Přijali společenské přesvědčení, že rasismus je špatný. Je nyní politicky korektní říkat věci jako „Nevidím barvu, pouze lidi” a „Jediné, co by se mělo rozdělovat podle barvy, je prádlo”. Je politicky korektní hrát si na bílé spasitele. Je politicky korektní ponechávat volné pozice ve vaší společnosti pro menšiny, abyste nevypadali jako rasisti. Je politicky korektní, aby univerzita držela určitý počet stipendií nebo míst konkrétně pro lidi určitých ras. Je politicky korektní, když společnost dělá reklamu o najímání lidí ostatních ras v zájmu svého PR. Na rozdíl od obecně rozšířeného názoru, než aby tohle rasismus ukončilo, jednoduše ho zahrabává do země, kde doutná.

Ego není nic víc, než pojem o vlastní individualitě. Je to sebepojetí. Je posedlé tím, aby bylo vnímáno jako „dobré” a „správné”. Je také posedlé přežitím (aby zůstalo v bezpečí). Protože jsme společenský druh, závisíme na skupině ostatních lidí, abychom mohli mít velkou část svých potřeb naplněných. Je zásadní, aby ostatní členové jakékoliv skupiny či společnosti, do které patříme, nás vnímali jako dobré a správné. Jinak nás vyloučí a naše přežití je ohroženo.

To ale znamená, že když se společenská skupina rozhodne, že něco je špatné a nesprávné, musíme se toho v sobě zříci, odmítnout to a popřít to. Tím to ale nezmizí. Akorát si toho přestaneme být vědomi.

Jakmile se rasismus stal špatný a nesprávný; lidé ho jednoduše popřeli a selektivně se ztotožnili s tím, že jsou proti rasismu. To znamená, že než aby se opravdově integrovali s ostatními rasami, nebýt rasistou se jednoduše stalo další věcí, kterou si uspokojujeme svoje ego.

Řeknu něco, co lidé, kteří jsou nejvíce egoisticky ztotožněni s anti-rasismem, okamžitě popřou a budou tomu odporovat… Všichni lidé jsou rasisti.

Obecná definice rasismu je: předsudky, diskriminace nebo odpor vůči osobě nebo lidem na základě jejich členství k určité rasové nebo etnické skupině. Často zahrnuje přesvědčení, že odlišné rasy mají určité vlastnosti, schopnosti nebo kvality, zejména k tomu, abychom je vnímali jako horší nebo lepší vůči jiným.

Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že rasisty lze nazvat pouze členy skupiny, která má moc. Například mnoho černochů v Americe je přesvědčených, že není možné, aby černoši byli rasisti, protože běloši jsou ti, kteří mají moc, a tudíž jsou ti, co mají navrch v nespravedlivém systému, který podporuje potlačování, dehumanizaci, demoralizaci a nespravedlnost. Ale moc pouze umožňuje rasismu, aby způsoboval větší újmu. Předsudky, diskriminace nebo nesnášenlivost a také přesvědčení, že odlišné rasy mají odlišné vlastnosti, schopnosti či kvality, je něco, co může a také i existuje uvnitř všech, nehledě na to, jestli jsou členy rasy, která má ve společnosti moc, nebo ne. A každý z nás si to v sobě musí uvědomit, nehledě na to, do jaké rasy patříme, nebo kolik moci ve společnosti máme (nebo nemáme).

Musíme si přiznat svůj vlastní rasismus a neodsuzovat se za něj, ale přímo pracovat se svým vnímáním, které vede k „odporu” vůči určité rase. Skutečností je, že mysl identifikuje vzorce a seskupuje věci dohromady. Funguje tak jako počítač. V mnoha ohledech vám to pomáhá dělat rychlá rozhodnutí a přežít. Zde je první bolestivá pravda: Možná si myslíte a říkáte, že dokážete věci a lidi negeneralizovat, a že nikdy neděláte stereotypy, ale váš mozek toho ve skutečnosti není schopen. Je k tomu navržen.

Generalizace je konceptuální nástroj. Je to nástroj, který může být dost prospěšný a také škodlivý, tudíž je to nástroj, který je třeba používat s obezřetností. Nelze se ho ale zbavit. Bez generalizování bychom nikdy nemohli mluvit o společných rysech, trendech, tendencích nebo vzorcích, což je vše důležité, pokud jde o uvědomění. Pokud jde o uvědomění, je stejně důležité, identifikovat společné rysy, trendy, tendence a vzorce, jako uvědomování si toho, že existují výjimky. Pokud v prvé řadě nerozpoznáme společný rys, nebudeme se zabývat tím, proč existuje.

Možná říkáte věci jako „generalizování je hloupé” nebo „nevěřím ve stereotypy” nebo „nevidím barvu, jen lidi”. Ale problém je v tom, že vaše mysl to vidí a dělá. Pokud vidíte lidi stejné rasy, jak dělají určité věci nebo se určitými způsoby chovají, mysl si ta chování začne spojovat s rasou toho člověka. Tomu říkáme stereotyp. Nemá význam, popírat společné rysy a identifikovat výjimky, abyste nebyli jako ti „necitliví, ignorantní lidé”, se kterými nechcete mít nic společného. Užitečné je, všímat si, že vnímání vzorců a společných rysů, které existují u členů skupiny, tvoří očekávání. Věci jako, že Asiati jsou dobří v matematice, že černí muži jsou násilní, že Mexičani jsou ilegálními imigranty, že běloši jsou bohatí. Očekávání mění způsob, jakým k lidem přistupujeme. Mohou způsobit, že se budeme chovat způsoby, které ubližují nám a ostatním.

Druhá bolestivá pravda: Veškeré generalizace a stereotypy existují z nějakého důvodu. Otázkou je: jakého důvodu? To neznamená, že všechny existují z dobrého důvodu, nebo že všechny jsou správné. Některé stereotypy jsou falešné. Některé byly záměrně vytvořeny navzdory jejich nepřenosti se zájmem způsobit újmu. Ale mnoho stereotypů jsou ve skutečnosti přesným zhodnocením společných rysů, trendů, tendencí a vzorců. S tím řečeno, generalizování a tvoření stereotypů má špatnou reputaci z dobrého důvodu. Pokud se podíváte na původ slova stereotyp, je to: „Neústupný nebo pevný dojem.” S tím souvisí problém s generalizováním a stereotypy.

Tam, kde je neústupnost a pevnost, je riziko popírání pružnosti a otevřenosti. Neuvědomovat si, že existují výjimky a rozdíly, vás může udělat nevědomými a uzavřenými. Není to tak, že všechny generalizace jsou nepravdivé. Mohou ale být nebezpečné v tom, že z jednoho příběhu uděláte jediný příběh. A to může ublížit vám a všem kolem vás. Ale na rozdíl od všeobecného vnímání, tvoření generalizací a stereotypů je klíčovou a přirozenou schopností vaší mysli. Není to kulturní, nepřirozená chyba ve vaší mysli. Generalizace mohou být nepřesné a škodlivé. Stejně tak mohou být přesné a užitečné… klíčovým nástrojem pro učení, pochopení a komunikaci.

Tudíž zpochybňujte svoje generalizace a proč existují. Udělejte je flexibilní, než abyste se snažili, vůbec negeneralizovat. V jádru veškerého rasismu je vnímání hrozby. To znamená, že za rasismem se nachází zranitelnost. Když je ego v ohrožení, odstrkuje od sebe vše, co vnímá jako „ostatní”. Chce získat moc, aby bylo ve větším bezpečí. Ego vnímá samo sebe (a tudíž se tak posiluje) skrze porovnávání. Porovnává se s ostatními věcmi na světě. Ego se potřebuje vnímat jako dobré, nadřazenější, správné a oprávněné. Proto používá mysl, aby vyhledávalo tyto stereotypy a usuzuje, co ty odpozorované stereotypy znamenají ve vztahu k němu. Ego se dívá na tyto stereotypy a snaží se o to, aby se v porovnání s nimi cítilo dobře, nadřazeně, správně a oprávněně. Například pokud má člověk stereotyp: „černoši jsou zvířata,” jejich ego se v porovnání může cítit sofistikovaně a tudíž černochy vnímat jako méněcennější. To ale pak určuje, jak se k černochům chovají.

Nikdo na Zemi se nerodí bigotním člověkem. Nerodíme se jako rasisti. Socializujeme se do rodin a kultur, kde existují rasistické perspektivy. Přijímáme ty perspektivy, abychom do naší společenské skupiny zapadli, aby nás naše společenská skupina „nevyloučila” a nepovažovala za „níže postavené”. Nerodíme se s nedotčeným významem… když jsme malí, dospělí lidé v našem životě nás krmí významem.

Společenské skupiny, do kterých patříme, nás krmí bolestivým významem týkající se ostatních ras. Také se stáváme rasisty na základě bolestivých osobních zkušeností. Mít bolestivá přesvědčení a bolestivý význam a žít s vnímáním rozdělenosti je bolestivé. Pokud ale chcete na světě ukončit rasismus, mám pro vás jedno cvičení:

Buďte dostatečně odvážní a napište si seznam všech negativních rasových generalizací, stereotypů nebo přesvědčení, které máte. Například: Běloši jsou sebestřední. Hispánci jsou špinaví. Kolem černochů musíte být opatrní. Asiati jsou příšerní řidiči. Žádný Ind nenechá svoje dítě si vzít někoho, kdo není Ind, apod.

Vaše odpovědi budou unikátní pro vás na základě vaší výchovy, národnosti, rasy, kultury a osobních životních zkušeností. Tohle je ale čas na to, abyste si je plně uvědomili, nehledě na to, jak špatné nebo dobré mohou znít. V souvislosti s každým stereotypem si položte otázku: Jaký význam tomu přisuzuji? Pak se zeptejte: Jak ten význam mění můj vztah, myšlenky, slova a činy ve vztahu k lidem této rasy? Prohlédněte si svůj seznam rasových stereotypů a jaký význam jim přisuzujete, a jak na základě toho významu myslíte a jednáte. Tentokrát se pokuste uvidět, jaký druh bolesti vám tohle způsobilo a způsobuje. Také se pokuste přijít na to, pokud můžete, odkud tyto stereotypy pochází. Jaké stereotypy jste přijmuli od druhých a jaké pochází z bolestivých osobních zkušeností. Jakmile to uděláte, pokuste se uvidět, jakou bolest tento váš rasismus mohl způsobit nebo může způsobit lidem té rasy.

Jakmile si uvědomíme tuto příčinu, musíme být ochotní, mít mezi sebou otevřený dialog o zranitelné a bolestivé příčině za svým rasismem. Musíme být otevření o tom, JAK jsme se stali rasisti. A musíme být otevření k tomu, uzdravit ty zkušenosti.

Uzdravení znamená prožít opak. Pokud se cítíme poníženi, uzdravit se znamená, cítit se hodnotně. Pokud jsme osamocení, uzdravit se znamená, dosáhnout sounáležitosti. Pokud se chronicky cítíme chudí, uzdravit se znamená, cítit hojnost. Pokud máme trauma z hadů, uzdravit se znamená, vytvořit si jinou asociaci s hady, abychom k nim nechovali negativní ale pozitivní pocity.

Uzdravit se z rasismu znamená, identifikovat bolest v souvislosti s rasou a prožít opak v souvislosti s tou rasou… TOHLE dává moc do rukou jak osoby, která se snaží uzdravit ze svého odporu k určité rasy, a do rukou osoby, která patří do rasy, ke které má člověk odpor. Je načase vyhledávat a vytvořit tyto „uzdravující” zkušenosti mezi odlišnými rasami v lidské společnosti. Toho ale můžeme dosáhnout, jen když přestaneme rasismus odsuzovat a zahanbovat.

Rasisty se stáváme v důsledku bolesti. Když se bytí cítí být v ohrožení, ego převezme kontrolu. Pokud se stáváme rasisty v důsledku bolesti, otázkou je: Jaké bolesti? Samotný rasista neví, že rasismus souvisí s bolestí. Bolest je zranitelným jádrem rasismu a pokud se ta bolest vyřeší nebo uzdraví, rasismus (což je jen symptom té příčiny) přestane existovat. Možná jsme zažili bolestivou zkušenost nebo zkušenosti v souvislosti s lidmi, které patří k určité rase. Nebo jsme možná v bolesti kvůli tomu, jaká bolest se přenáší z generace na generaci. Rasismus se někdy stává součástí naší rasové identity. Důvod, proč se nám nedaří překonat rasismus, je ten, že neřešíme velmi reálnou bolest osoby, která je na přijímajícím konci rasismus, a velmi reálnou bolest osoby, která je rasistou. Když z rasisty uděláme padoucha a oběť rasisty do dobráka, neuvidíme, že to, co oba mají společného a co je spojuje, je bolest. Uzdravení tak děláme nemožným. 

To hlavní, co můžeme udělat, abychom dnes ukončili rasismus na světě, je přestat ho zahanbovat a odsuzovat. Kdy v historii lidstva, kdy se někomu řeklo, že by se určitým způsobem neměl cítit nebo myslet (protože je špatné to cítit nebo si to myslet) ve skutečnosti změnilo způsob, jakým člověk přemýšlel nebo co cítil? Odpovědí je, že nikdy. Žádné předsudky, diskriminace, nesnášenlivost nebo přesvědčení, že odlišná rasa má odlišné rysy, schopnosti nebo vlastnosti neskončí tím, že se budeme snažit to považovat za špatné a nesprávné, nebo když proti tomu budeme protestovat. Zákonodárci mohou v reakci na tlak veřejnosti uzákonit nějaké změny. Ale nenechte se oklamat a nemyslete si, že tyto změny, které se stanou v reakci na tlak veřejnosti, budou znamenat, že ten hlavní problém se vyřešil. Namísto toho to bude jen znamenat, že se problém více potlačil.

Je jasné, že rasismus lidem ubližuje. Pokud ho ale budeme odsuzovat za špatný a nesprávný, tak kvůli tomu, jak lidské ego funguje, ho nikdo v sobě nebude schopen uvidět, natož si ho přiznat. To uzdravení dělá nemožným. Odsoudí nás to do světa, kde rasismus bude žít pod oponou a všichni budou tvrdit, že neexistuje.

Pokud chceme, aby rasismus skončil, musíme přestat umožňovat politické korektnosti, aby skrývala, co je reálné. Musíme přestat dělat konverzace o rase tabu. Pokud dokážeme čelit těmto stereotypům a bolesti za nimi na obou stranách, rasismus se možná stane věcí minulosti.

Překlad: David Formánek
Autorka: Teal Swan
Zdroj/Source: https://bit.ly/37DrSCs

 2,210 Zhlédnuto